Blog Charity Zlín

PROSÍM VÁS, POMOZTE MI, JSEM HLUCHONĚMÁ A BYLA JSEM OKRADENA O VŠECHNY SVÉ DOKLADY. POTŘEBUJI SE DOSTAT DO PLZNĚ.

V tyto dny lidé častěji než jindy navštěvují hřbitovy a hroby svých zemřelých, zdobí je květy, věnci a svícemi, které jsou symbolem života a modlí se za mrtvé. Ale také se více zamýšlejí nad svojí vlastní cestou ... Vzpomínka na všechny věrné zemřelé (památka, vždy 2. listopadu), navazuje na slavnost Všech svatých, které je připomínána první...

V azylovém domě pomáhá tým pracovníků dospělým s dětmi v akutní i dlouhodobě nepříznivé sociální situaci nepřetržitě po celý rok. Eva, vedoucí služby a Jana, jedna z pracovnic přímé péče, se na půdě Charitního domova pro matky s dětmi v tísni prvně setkaly před čtvrt stoletím. Od té doby jsou kolegyněmi i kamarádkami, které spolu umí strávit čas...

Nový měsíc, já jsem měla delší pracovní volno. O uplynulém víkendu u nás byly naše Berušky (pracovní název pro vnučky), pobyli jsme doma, na zahradě i v přírodě, když bylo tak krásně a teploučko.

Světové dny mládeže jsou mezinárodním setkáním mladých s papežem. Toto setkání, které je organizované katolickou církví, spojuje mladé lidi celého světa – katolíky i jiných vyznání. Z dálky dění sleduje zlínská ´´´ chariťačka´ Jana: "Když se dívám v těchto dnech, prostřednictvím televizní obrazovky, na všechny ty mladé, kteří přijeli, přišli, nebo...

Jsou prázdniny. Má první červencová denní směna v našem azylovém domě. Venku vedro, některé mamky mají dnes ´´´"operu" = dvě se pustily do praní lůžkovin, když je venku tak krásně, určitě vše na sluníčku do večera uschne. Děti jsou na prázdninách, některé z dalších se teprve chystají.

Bože můj hořím nadějí, že věci, které se nedějí, se stanou (Bohuslav Reynek)

Velikonoce. Pro někoho svátky jara s kuřátky, zajíčky a vajíčky, pro jiného chvíle zastavení, půstu, rozjímání. Přiznám se, že patřím tam, kde je menšina. Takže se občas zastavím, postím, snažím se přemýšlet o sobě a o všech, kdo jsou v mém životě blízko, i o těch, kteří se kolem mne jen tak míhají, nebo se nacházejí až příliš daleko. A...

Když jsem jela autem na svoji další noční službu zaslechla jsem, že se 20. března slaví Mezinárodní den štěstí. A tak, v tichu první jarní noci, si dovoluji malou úvahu na téma onoho dne štěstí.

Od minulé postní doby se zas tolik nezměnilo. Každý den kolem páté ráno vstanu a jdu venčit naši psici Ritinku. Chodím po městě, mám ji na delším vodítku, které vůbec nepotřebuje, ale protože je to vlčanda, tak by se jí lidé, kteří jsou tak časně ráno venku spolu se mnou, mohli bát.

Je neděle ráno, za chvíli končí má, ani nevím kolikátá noční směna. Venku mrzne a je sníh. A všichni se těšíme na ... Na co se vlastně těšíme? Že by na Vánoce?

V neděli jsem byla na večerní mši. Přišla jsem tak akorát, v plně obsazených řadách lavic očima hledám místo k sezení. Jedno uvidím, přijdu do lavice, usadím se, pak se teprve podívám kolem sebe. Vedle mne je paní Zlata. Zlata, která před léty našla přechodné bydlení v našem azylovém domě. Ta Zlata, která byla hlavní postavou mého letního...