Blog Charity Zlín

Málokdy se vykoná něco dobrého bez námahy (svatý Vincenc de Paul)
 

Byl horký letní den, obloha bez mráčků a já jsem, ostatně jako každý všední den, šla pro dceru do školní družiny. Děti dováděly na školním hřišti, honily se, některé stavěly z písku, jiné špitaly trošku v ústraní. Moje dcera si hrála se svojí kamarádkou Verunkou. Šla jsem se tedy podívat, co že to děvčata tvoří. Nešlo přehlédnout, že Verunka...

"Debile, blbče, z tebe nikdy nic nebude!" Nato se ozvala rána, pak pláč. A pak znovu výkřik: "Neřvi a počítej! Tři plus dva, no ... ne, zase špatně!" Takto se u našich sousedů za zdí psaly úkoly s malým Františkem. Jeho táta neměl jen silný hlas (u nás se říkávalo, že ´řval jak na lesy´), ale i pádnou ruku. A...

"Paní, haló, paní, můžete mi pomoci?" Že by ona prosba byla směrována na mne? Otočila jsem se. Mířila ke mně stará paní s velkou taškou na kolečkách a žádala o pomoc opravdu mne. Důvod byl zřejmý. Netroufala si přejít silnici. Nečiní mi problém vyjít vstříc, tak jsem se ujala tašky a stala se na malou chvíli společnicí devadesátišestileté (!)...

"Paní Liduško, ty nehty máte jako čarodějnice. Řekněte rodině, ať vám to ostříhají. Vždyť je to hrůza!" Hlas zdravotní sestřičky zněl pěkně nazlobeně a výzva byla určena paní ležící se mnou na nemocničním pokoji. A odpoledne se situace téměř na vlas stejně opakovala. To když se mladá žena, tentokrát pro změnu vnučka paní Ludmily, velmi podobně...

Naše děti byly ještě malé, když jsme se za prázdninovým dobrodružstvím vydali do blízké horské oblasti (koneckonců místo nehraje v tomto případě zas až tak důležitou roli). Po příjezdu do cíle jsme byli mile překvapeni, že našimi spolubydlícími je asi deset mladých rodin s dětmi. Děti se velmi rychle seznámily a veškerý čas trávily společně venku....

"A hlavně se neušpiň, před desátou hodinou tě vyzvednu a půjdeme spolu k paní doktorce na prohlídku," loučila jsem se ráno se svým osmiletým synem, když odcházel do školy. Byl hodně divoký a ze školy chodil jako z arény - špinavý a zpocený. Vždy si našel ve škole o přestávce zábavu, která ho nadchla. Ovšem, oblečení nemálo trpělo, co mám povídat. ...

Setkaly jsme se před časem v nemocnici na lůžkovém oddělení neurologie. A jak už to u žen bývá, řeč se stočila k porodům, tedy přesněji řečeno, co bylo potom. Jaké vlastně bylo doma přivítání ...

Před pár lety studovali na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži dva chlapci, dvojčata, u nichž byl velmi nápadný zájem o všechny nové vědomosti. Učitelé byli často překvapeni. Jednak jejich chutí do učení, ale také jejich vědomostmi. Ať už se týkaly literatury, dějepisu, zeměpisu, fyziky ... Na tomto místě by mnohý čtenář čekal naprosto logické...

V neděli dopoledne jsem se cestou z kostela zastavila s vnoučaty na dětském hřišti. Děti si hrály i s malou, asi šestiletou holčičkou, která byla na hřišti s tatínkem. Blížila se doba oběda, když na hřiště přišla mladá maminka, aby odvedla své blízké ke společnému obědu. A tak jsem, spolu s vnoučaty, nemohla neslyšet jejich rozhovor.

Je to už pár roků, co jsem šla po zamrzlém chodníku a spadla jsem, no, spíš jsem sebou třískla o led. Ležela jsem tam a přemýšlela, jestli vstanu. Pomalu jsem kontrolovala, co se hýbe a jestli není něco zlomené. Najednou jsem za sebou zaslechla kroky. Žena, věkově kolem čtyřicítky, byla kousek za mnou. Vnitřně mnou projela jiskřička naděje, že...