Blog Charity Zlín

Málokdy se vykoná něco dobrého bez námahy (svatý Vincenc de Paul)
 

Světové dny mládeže jsou mezinárodním setkáním mladých s papežem. Toto setkání, které je organizované katolickou církví, spojuje mladé lidi celého světa – katolíky i jiných vyznání. Z dálky dění sleduje zlínská ´´´ chariťačka´ Jana: "Když se dívám v těchto dnech, prostřednictvím televizní obrazovky, na všechny ty mladé, kteří přijeli, přišli, nebo...

Jsou prázdniny. Má první červencová denní směna v našem azylovém domě. Venku vedro, některé mamky mají dnes ´´´"operu" = dvě se pustily do praní lůžkovin, když je venku tak krásně, určitě vše na sluníčku do večera uschne. Děti jsou na prázdninách, některé z dalších se teprve chystají.

Velikonoce. Pro někoho svátky jara s kuřátky, zajíčky a vajíčky, pro jiného chvíle zastavení, půstu, rozjímání. Přiznám se, že patřím tam, kde je menšina. Takže se občas zastavím, postím, snažím se přemýšlet o sobě a o všech, kdo jsou v mém životě blízko, i o těch, kteří se kolem mne jen tak míhají, nebo se nacházejí až příliš daleko. A...

Když jsem jela autem na svoji další noční službu zaslechla jsem, že se 20. března slaví Mezinárodní den štěstí. A tak, v tichu první jarní noci, si dovoluji malou úvahu na téma onoho dne štěstí.

Od minulé postní doby se zas tolik nezměnilo. Každý den kolem páté ráno vstanu a jdu venčit naši psici Ritinku. Chodím po městě, mám ji na delším vodítku, které vůbec nepotřebuje, ale protože je to vlčanda, tak by se jí lidé, kteří jsou tak časně ráno venku spolu se mnou, mohli bát.

Je neděle ráno, za chvíli končí má, ani nevím kolikátá noční směna. Venku mrzne a je sníh. A všichni se těšíme na ... Na co se vlastně těšíme? Že by na Vánoce?

Moje osobní cesta začala vlastně již od mého narození, v mém životě měli lidé s postižením vždy své místo. V rámci volného času jsem jezdil již jako dítě na integrované tábory, a moc se mi líbilo, jak propojují děti s jakýmkoliv typem postižení a děti z intaktní společnosti, jak si navzájem pomáhají a je to tolik přirozené, jako to bylo...

Již od mala jsem v sobě měla nějak zakořeněno pomáhat a starat se o někoho druhého. Je však nutné přiznat, že zkušenostmi se člověk učí a ne vždy bylo naplněno rčení ´pomoz bližnímu svému a mnohé se ti v dobrém vrátí´. Takovou zkušenost jistě mají všichni. A i když se ve mně postupem času tu a tam obrušovala rozdávající se...

Určitě jsem jako mladá nepřemýšlela o tom, že budu pracovat v sociálních službách. Nicméně v srpnu 1987 jsem nastoupila do Ústavu sociální péče pro děti a mládež v Jaroslavicích jako vychovatelka. O dva roky později jsem založila a dvě desetiletí vedla nynější Hrádek, organizaci pro osoby se zdravotním postižením ve Fryštáku. Neuměla jsem si...

Jako dítě jsem vyrůstala na vesnici, v učitelské rodině a bylo jaksi samozřejmé, že kdokoli s čímkoli potřeboval pomoct, učitel pomohl, poradil, podpořil. A tak se nějak stalo, že i moje volba budoucího povolání směřovala do oblasti školství.

© 2018 Charita Zlín. Všechna práva vyhrazena.
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky