Blog Charity Zlín

Když jsem se setkávala s paní Růženkou, působila jako trochu zpomalená a dalo by se říct, že zvláštní. Zkrátka moc hodná, milá, ale jiná …

Kolekce Jubilejní rok 2025 S panem Ludvíkem jsem se setkávala v hudební škole, kam já jsem doprovázela dceru a on svého vnuka. Děti byly malé a bylo potřeba je přivést a počkat na ně, až výuka skončí. Občas jsme spolu prohodili pár slov. Byl takový radostný a bylo vidět, jak mu na vnoučkovi záleží.

Jednou jsme při posezení se seniory otevřeli téma: Společné soužití generací. Účastníci se vyjadřovali většinou tak, že dříve bylo všechno v pohodě, ale dnes to nejde, protože jsou lidé nároční a nesnášenliví.

Když jsem navštěvovala paní Kateřinu, vnímala jsem, že její syn to s péčí o maminku nepřehání, mírně řečeno. Čekala na nákup i dva týdny, a protože sama už si nakoupit nemohla, měla to náročné. Ale nikdy si na syna nestěžovala, občas jen okomentovala nějaké jeho opomenutí - nezavezl k lékaři, neměla léky, chyběly jí základní potraviny. A protože...

Paní Anička bydlela dlouho sama, rodina za ní chodila pouze občas, a tak asi proto zaháněla nudu sledováním reklam, které nabízely SUPER prostředky na zlepšení zdraví a krásy.

U mučedníků a světců se vždy hledala opora a posila v nejrůznějších životních situacích. Důvěra v jejich přispění, zkušenost, obdiv a úcta souvisely s přijímáním jejich jmen. Ze stejného důvodu i dnes z nich vybíráme patrony a vzory pro život. Patron je pomocníkem ve výchově, ve vedení k Bohu. Vždyť každý potřebuje ke štěstí lidskou bytost na všech...

A opět nemám pro prožívané období jiný výraz, než ´ Velikonoční zázrak´. Nebo: Naděje do novému období života? Jsem poutník naděje?

Nedávno mě hodně oslovil citát Václava Havla. Když se nad jeho slovy zamýšlím, zdá se mi, že on dokázal popsat smysl naděje naprosto přesně:

Byla jsem jednou navštívit kamarádku, která ležela v nemocnici. Na pokoji se dvěma dalšími pacientkami. Sedíme, povídáme si. Po chvíli jsem ale začala více vnímat hovor mezi paní, která ležela na vedlejším lůžku a jejím synem, který seděl vedle ní. Intenzita hovoru se zvyšovala, a tak už se nedalo neslyšet.

Šla jsem navštívit paní Josefínu. Paní bydlela ve velkém domě, kde bylo několik desítek bytů. Zazvonila jsem a paní mi radostně otevřela dveře: "To jsem ráda, že jste tady, pojďte rychle do první řady!" Nechápala jsem, ale nechala jsem se vtáhnout do bytu a usedla do připraveného křesílka u balkonových dveří. A paní Josefina mi hned vysvětlila,...

S osmdesátiletou paní Boženkou jsme si často povídaly nad fotografiemi, uloženými ve staré, dřevěné krabici. Paní byla výborná vypravěčka a v životě zažívala hodně náročných situací. Bohužel už si neměla s kým o nich povídat. Chodil za ní sice často syn Kája, ale ten vždy donesl nákup, zeptal se, jak se mámě daří a do deseti minut byl pryč. Ale...

V poslední době se mi zdá, že jsme všichni jaksi unavení. A také se mi zdá, že kolem sebe slyším jen samé nářky.