Blog Charity Zlín

Paní Libuška a pan Vojtěch měli moc hezké manželství, pořád si měli o čem vyprávět a byli stále
v pohodě. Když už oba oslavili osmdesáté narozeniny, pan Vojtěch prodělal mrtvici a najednou nastal problém, jak o něj zvládnout péči.

Paní, která bydlela v mém dětství blízko nás, mě vždy udivovala svou špatnou náladou. A pokud jsme měly společnou cestu od zastávky k domu, bylo neskutečné, na co všechno zvládla nadávat. Ať bylo ráno či večer, pršelo nebo svítilo slunce.

Jsou před námi svátky, kdy vzpomínáme na ty, kteří už s námi nejsou a připomínáme si i ty, s nimiž jsme se mohli jako pracovníci Charity potkávat a kteří nám zůstávají v srdci.

Když jsme si povídaly s paní Marií věděla jsem, že určitě v našem hovoru nebude chybět domeček na samotě. Místo, kde se paní Marie narodila a vyrůstala s mámou, tátou a čtyřmi sourozenci.

Když jsem se setkávala s paní Růženkou, působila jako trochu zpomalená a dalo by se říct, že zvláštní. Zkrátka moc hodná, milá, ale jiná …

Kolekce Jubilejní rok 2025 S panem Ludvíkem jsem se setkávala v hudební škole, kam já jsem doprovázela dceru a on svého vnuka. Děti byly malé a bylo potřeba je přivést a počkat na ně, až výuka skončí. Občas jsme spolu prohodili pár slov. Byl takový radostný a bylo vidět, jak mu na vnoučkovi záleží.

Jednou jsme při posezení se seniory otevřeli téma: Společné soužití generací. Účastníci se vyjadřovali většinou tak, že dříve bylo všechno v pohodě, ale dnes to nejde, protože jsou lidé nároční a nesnášenliví.

Když jsem navštěvovala paní Kateřinu, vnímala jsem, že její syn to s péčí o maminku nepřehání, mírně řečeno. Čekala na nákup i dva týdny, a protože sama už si nakoupit nemohla, měla to náročné. Ale nikdy si na syna nestěžovala, občas jen okomentovala nějaké jeho opomenutí - nezavezl k lékaři, neměla léky, chyběly jí základní potraviny. A protože...

Paní Anička bydlela dlouho sama, rodina za ní chodila pouze občas, a tak asi proto zaháněla nudu sledováním reklam, které nabízely SUPER prostředky na zlepšení zdraví a krásy.

U mučedníků a světců se vždy hledala opora a posila v nejrůznějších životních situacích. Důvěra v jejich přispění, zkušenost, obdiv a úcta souvisely s přijímáním jejich jmen. Ze stejného důvodu i dnes z nich vybíráme patrony a vzory pro život. Patron je pomocníkem ve výchově, ve vedení k Bohu. Vždyť každý potřebuje ke štěstí lidskou bytost na všech...

A opět nemám pro prožívané období jiný výraz, než ´ Velikonoční zázrak´. Nebo: Naděje do novému období života? Jsem poutník naděje?

Nedávno mě hodně oslovil citát Václava Havla. Když se nad jeho slovy zamýšlím, zdá se mi, že on dokázal popsat smysl naděje naprosto přesně: