Trpělivost, laskavost, schopnost naslouchat. Je toho daleko více, za co nejčastěji děkují uživatelé pečovatelské služby

Krátce jsem zazvonila a klíčem si otevřela vchod do bytu. "Dobrý den, Charita je tady," volám. "Dobrý den, to jsem rád, že jsi tady, Charito," ozývá se mužský hlas uvnitř. Nasazuji si návleky a jdu se seznámit s naším uživatelem, kterého dnes vidím poprvé. Jsem překvapená, protože místo seznamování jen oba udiveně vyhrkneme: "Ahoj!" Naposledy jsme se viděli na základní škole. Kluk o pár let mladší než já a pěkné číslo. A teď na vozíku.

Přišla jsem podat oběd, tak během přípravy máme prostor na pár vět. A tak kamarád vypráví: "Víš, vždy jsem si chtěl život užít a nekoukal jsem kolem sebe, co způsobuji ve svém okolí. Až teď mě těžká nemoc postavila do reality. Už nikdy nebudu chodit a jsem odkázaný na pomoc druhých. Rodinu nemám, jen bráchu a tomu jsem provedl pár lumpáren, ten mi nepomůže.

Ale představ si," říká s údivem, "že tu mám v baráku dva sousedy, kteří mě často navštěvují, třeba si přijdou jen pokecat, nebo mi pomohou vyřídit, co potřebuji. Jeden starý pan učitel a jeden mladý kluk, chápeš to? Jít za někým, kdo je na vozíku a zeptat se, jestli něco nepotřebuje. To by mě nikdy nenapadlo. Taky nechápu práci pečovatelek," dodává. "Dojdou sem, osprchují mě, vymění plínu, uklidí, odnesou špinavé prádlo a přinesou čisté, nakoupí, připraví jídlo a jsou na mě milé a ještě často poslouchají moje brblání. Jsem vzteklý, ale sám na sebe. Tvrdil jsem, že má jít tělo do hrobu zhuntované, to se mi fakt podařilo." A přidává pár jadrných výrazů. Mezitím dojídá oběd, já umývám a uklízím nádobí a loučíme se. Čeká na Domov pro seniory. Ještě mu není šedesát. 

Požehnaný čas přeje Noela, pastorační asistentka 

"Anežka je svými činy, péčí o staré a nemocné, nejblíže našemu poslání." Přesně tato slova zvolili pracovníci, když zdůvodňovali výběr své ochránkyně: "Pane, prosíme, abychom s pomocí naší patronky, svaté Anežky České, jejíž památka je každoročně připomínána 13.listopadu, vnášeli do domovů uživatelů účinnou pomoc i naději. Daruj pracovníkům služby trpělivost a radostné a obětavé srdce.

Svatá Anežka Česká pocházela z přemyslovského rodu v Čechách. Jako královskou dceru ji chtěli několikrát provdat nejen za krále, ale i za císaře. Ona však dala přednost službě poníženému Kristu a životu v dokonalé chudobě. Založila špitální bratrstvo, z něhož se díky jí stal řád křižovníků s červenou hvězdou, a první klášter klarisek v Praze. Po 46 let zde žila jako strážný anděl národa. Jak napsal Jan Pavel II.: "Sytila hladové, ošetřovala nemocné, pečovala o přestárlé, povzbuzovala bezradné, a tak byla schopna šířit pokoj a smíření, dodávat útěchu a vlévat novou naději." Zdroj catholica.cz

Svatořečení, na které český národ čekal dlouhá staletí

Anežka Přemyslovna zemřela v pověsti svatosti a byla vždy ctěná jako světice. Teprve 700 let po její smrti ji papež Jan Pavel II. prohlásil za svatou. Stalo se tak 12. listopadu 1989 v Římě za účasti více než 8000 poutníků z tehdejšího Československa. Za dar svobody českého království se za svého života vroucně modlívala. Pět dní po její kanonizaci se udál památný 17. listopad 1989. Svatá Anežka Česká je proto pro český národ dodnes symbolem svobody. Zdroj: Rozhlas Střední Čechy (21.9.2021)