Tak spokojeného seniora a s takovou chutí do života, jsem už dlouho nepotkala

Sedím v čekárně nemocnice, je nás tady dnes hodně, nejspíše to chvíli potrvá. Moji pozornost upoutá paní dosti vysokého věku, která sem přiváží asi manžela na lehátku. Dívám se, jestli někde neuvidím i jejich doprovod, ale vypadá to, že jsou zde spolu sami.

Když pána sestřičky odvezou na kapačku, začneme si s paní povídat. Přijeli s manželem z jiného města sanitou. Paní je energická, usměvavá a přátelská. Po chvíli konverzace se osmělím a ptám se, proč přijela s manželem sama. Přijde mi to pro ni náročné, tak mě zajímá, jestli nechce vyzkoušet nějakou pomoc, na kterou mají senioři nárok.

Ale paní na mě překvapeně vykulí oči: "Mladá paní, my jsme spolu s manželem už 63 let," - teď vykulím oči zase já a paní pokračuje: "No ano, mně je 85 roků a manželovi 89. Před 63 lety jsme si v kostele slíbili, že spolu poneseme všechno dobré i zlé až do smrti, a věřte mi, celou tu dobu jsme se mohli jeden na druhého spolehnout. Ve všem." Podívá se směrem k ordinaci a dodává: "A já bych teď měla nechat manžela, aby se o něho staral někdo jiný? To v žádném případě. Chodí k nám sestřičky z Charity na převazy a rehabilitaci, ale jinak chci dělat všechno sama a moc si toho vážím, že to jde. A když bude nejhůř, tak máme dva syny, na které se také můžeme spolehnout. Postarají o nás oba. Zatím nám jen nakupují a dělají větší úklid." Pana manžela sestřičky přivážejí, s paní se loučíme.

Dívám se za nimi a říkám si, že už jsem dlouho neviděla tak spokojeného seniora s takovou chutí do života.

Přeji požehnaný čas +Noela, pastorační asistentka 

foto zdroj https://pixabay.com