O ruku podávanou v nesnázi musí člověk stát ...

Paní Emilku jsem znala od svého dětství z kostela. Vždy byla hezky upravená, vždy šířila kolem sebe dobrou náladu. S věkem se přidávaly zdravotní potíže, což byl důvod, proč postupně zůstávala pouze doma v bytě, kde se o ni starala hlavně dcera. I přesto ale byla Emilka pořád stejně milá, usměvavá a na nic si nestěžovala. Docházela jsem za ní pravidelně. Vždy jsme si spolu v obývacím pokoji povykládaly, pomodlily se. S ubíhajícím časem jsem pozorovala, že jí přestává sloužit paměť. Ale bylo jí přes devadesát roků, tak jsem se nemohla divit.

Jednou jsem za ní přišla až k večeru a slyšela jsem za dveřmi velký křik. "Děláš mi to schválně! Jen mě chceš naštvat! Nebudu ti to trpět! Půjdeš do domova!" Neměla jsem odvahu zazvonit ani odejít. Naštěstí vykoukla sousedka a tiše mi vysvětlila situaci. "To na Emilku křičí její dcera, opakuje se to každý večer. Přijde a je naštvaná, že máma nesnědla oběd a nepije." Stejně tiše odpovídám, že by přece stačilo, aby paní někdo podal oběd. "Jenže oni tam nikoho nechtějí, buďte ráda, že vás nevyhodí taky," odpovídá sousedka a protože křik neustává, raději se loučíme.

Je mi hodně zle, když si představím, že toto zažívá Emilka každý večer. Svoji návštěvu opakuji druhý den odpoledne. Paní si pamatuje, že se dcera zlobila, ale netuší proč. Nakouknu do kuchyně a vidím na stole velkou ceduli - VE 12 HODIN DEJ TALÍŘ DO MIKROVLNKY A ZAPNI JI. A PIJ. Talíř s jídlem nachystaný, džbán s čajem plný. Ptám se, co je na ceduli napsané, ale Emilka neví. Ohřívám oběd, nalévám čaj. Dnes na to dohlédnu, ale co bude zítra …

Setkala jsem se pak s její dcerou a snažila se jí vysvětlit, že jsou u její maminky potíže s pamětí, že to není zlomyslnost a nabídla jí službu Charity s podáním oběda. Ale ta už byla rozhodnutá. Žádost do domova pro seniory podala. Ani jsme se nestihly s Emilkou rozloučit, ani jsem se nedozvěděla místo pobytu. Jen jsem, za pár týdnů, viděla její parte. Tolik seniorů má jistotu poskytované charitní péče, využívá ji, ale tady to bohužel nešlo.

Požehnaný čas přeje Noela