Není dobré, aby byl člověk sám. O Vánocích to platí násobně

Za paní Danou jsem chodila nejprve pracovně, později už jsme byly kamarádky a setkávaly jsme se častěji. Byla hodně osamělá. Taková maminka, která dětem tak často říká, že nic nepotřebuje, až to děti přijmou za své. Takže na návštěvu ti nejbližší přijeli dvakrát do roka, a to máma pak plakala, protože ji hlavně kritizovali, co dělá špatně. Vůbec je nezajímal její zdravotní stav, má artrózu, je onkologický pacient a sotva chodí, ale její potomci měli pocit, že by nejvíc pomohly výšlapy s turistickým oddílem. Když měla kulaté narozeniny, rodina nereagovala. "Mají hodně práce, cestují, věnují se rodině," omlouvala je Danuška a modlila se za ně. Často potřebovala pomoc s úřady, to jí pomáhala naše Občanská poradna. A také sestřičky, když se zdravotní stav hodně zhoršil. A tak říkala, že se jí dobře žije, když má naši Charitu nablízku.

Byla jsem proto velmi překvapená, když mi na jaře oznámila, že se bude stěhovat za synem, který má pro ni podnájem blízko jejich domu. Když jsem se ptala na hlavní důvod jejího rozhodnutí, řekla mi, že už nechce být sama na Vánoce. Že se nerada stěhuje pryč z blízkosti naší Charity, ale představa vánočních svátků s rodinou, jak jí slíbili, je moc lákavá. Doufala, že to bude po dlouhé době čas, který s ní rodina v pohodě prožije. Měla jsem obavu, jestli to bude pro paní Danu opravdu lepší, ale nic jsem raději neříkala. Už způsob stěhování byl hodně necitelný. Tohle bereme, toto vyhodíme a neotravuj ...

Naše pozdější telefonáty byly už dost smutné, protože Danuška zažívala ještě větší samotu. Když jsem jí volala před pár dny, tak plakala, že jí syn řekl, že takovou pitomost jako Vánoce nebude slavit a ani k ní nikdo nepřijde. Ona sama si nenakoupí a nikam nedojde. A tak … Hodně seniorů bude z nějakého důvodu na Štědrý večer samo. Modlím se za to, aby tomu tak nebylo.

Požehnaný čas +Noela, pastorační asistentka