"Mám vás rád/a všechny," slýchají pečovatelky

Měsíc padajícího listí. Čas, kdy je připomínána památka svaté Anežky České, kterou si pracovnice Charitní pečovatelské služby Zlín před léty zvolily jako svoji patronku. Jan Pavel II. o ní napsal: "Sytila hladové, ošetřovala nemocné, pečovala o přestárlé, povzbuzovala bezradné a tak byla schopna šířit pokoj a smíření, dodávat útěchu a vlévat novou naději."  

Jde o zjevnou podobnost s posláním a také cílem pečovatelské služby - zajistit uživateli bezpečné a odborné úkony, zachovat v maximální možné míře jeho dosavadní způsob života, podpořit jej v soběstačnosti, zmírnit osamělost a bezmocnost, umožnit, aby zůstal co nejdéle ve svém domácím prostředí.

Paní Aničku jdu navštívit poprvé. Je to sice naše dlouholetá uživatelka, ale spolu jsme se ještě nesetkaly. Mě dnes čeká nákup, který pro paní udělám v blízkém obchodě. Když zastavím před vysokým činžovním domem a vystoupím z auta, podívám se vzhůru a vidím, že z jednoho okna nějaká paní mává. Rozhlédnu se, kolem mě nikdo není, na koho jiného by tedy mohla mávat, než na mně, říkám si. Tak pozdrav opětuji a přemýšlím, jestli je tohle opravdu naše uživatelka. Když se s paní setkáme, vítá mě a dodává:´Už na vás dvě hodiny čekám!´ Omlouvám se, že to opravdu dříve nešlo, ale paní Anička se směje, že to ví, že k ní zlínská Charita chodí až po desáté hodině. Ale že se moc ráda dívá z okna, zvlášť ve dny, kdy ví, že k ní někdo přijde. ´A mě navštěvují pravidelně jen děvčata od vás,´ dodává. Pak mi vysvětlí, co potřebuje, předá mi peníze a já odjíždím. Když se vrátím, je paní Anička s nákupem spokojena. Vysvětlila mi všechno opravdu přesně. Po vyúčtování nákupu se loučíme. Už se obracím se ke dveřím, když paní Anička srdečně říká: ´Budu se na vás zase těšit. Ale mám vás ráda všechny.´ I já se těším. Těším se na další setkávání s našimi uživateli. +Noela