Dávat do pořádku vztahy kolem sebe. K Bohu, sobě, i ostatním. A být vděční. Možná takto bychom mohli uvažovat v postní době

Byla jsem hospitalizována. Dny jsem trávila na oddělení neurologie. Na pokoji jsme byly tři pacientky a docela dobře jsme si ´sedly´. Hýbat jsme se moc nemohly, a tak jsme si hodně povídaly. A také sestřičky za námi občas přišly na kus řeči.

Hlavně jedna, asi čtyřicetiletá sestra si náš pokoj oblíbila. Povídala nám o svém hodně náročném životě, který teprve teď začínal být klidný. Moc si vážila hezkých vztahů
s dětmi i nového partnera. Pak nám ale řekla i o svém zážitku, který se jí stal v uplynulém týdnu, když se vracela z práce domů: "Najednou jsem se ocitla v nějaké cizí zahradě a vůbec jsem netušila, kde jsem a jak jsem se tam dostala. V tu chvíli jsem věděla, že mám nádor na mozku. Když jsem to pak říkala v práci, nevěřili mi, ale vyšetření bohužel potvrdilo, že mám pravdu. Znala jsem to z vyprávění pacientů. Mám teď za pár dní operaci, ale raději chodím do práce, abych se doma nezbláznila. Tak dobře vím, jak mohu skončit. Ale zároveň se snažím tolik věcí dokončit - tolik toho potřebuji říct těm, kteří žijí okolo mě. Odpustit, poděkovat i poprosit za odpuštění. Vždyť nevím, jestli budu mít ještě šanci cokoliv udělat."

Netuším, jak její operace dopadla, ale myslím na ni.

Možná takto bychom mohli uvažovat v postní době. Dávat do pořádku vztahy kolem sebe. K Bohu, sobě i ostatním. A být vděční ...

Požehnaný čas přeje Noela