Blog Charity Zlín

Byla jsem jednou navštívit kamarádku, která ležela v nemocnici. Na pokoji se dvěma dalšími pacientkami. Sedíme, povídáme si. Po chvíli jsem ale začala více vnímat hovor mezi paní, která ležela na vedlejším lůžku a jejím synem, který seděl vedle ní. Intenzita hovoru se zvyšovala, a tak už se nedalo neslyšet.

Šla jsem navštívit paní Josefínu. Paní bydlela ve velkém domě, kde bylo několik desítek bytů. Zazvonila jsem a paní mi radostně otevřela dveře: "To jsem ráda, že jste tady, pojďte rychle do první řady!" Nechápala jsem, ale nechala jsem se vtáhnout do bytu a usedla do připraveného křesílka u balkonových dveří. A paní Josefina mi hned vysvětlila,...

S osmdesátiletou paní Boženkou jsme si často povídaly nad fotografiemi, uloženými ve staré, dřevěné krabici. Paní byla výborná vypravěčka a v životě zažívala hodně náročných situací. Bohužel už si neměla s kým o nich povídat. Chodil za ní sice často syn Kája, ale ten vždy donesl nákup, zeptal se, jak se mámě daří a do deseti minut byl pryč. Ale...