Každé setkání je důležité …

Setkávat se = vidět koho co = spatřovat = dívat se = hledět = pohlížet = vzhlížet = považovat = uznávat ... Jedna konkrétní chvíle, jedno setkání, se s největší pravděpodobností nebude v životě nikdy opakovat. Proto bychom neměli nabízená životní setkání přehlížet. 

Mladý muž, pojmenuji jej Pavel, trávil svoji dovolenou za velkou louží. Po návratu domů předával své dojmy, rád vyprávěl, jaké to bylo, co prožil. Podělil se i o jeden nečekaný zážitek, který jej potkal.

Stál na chodníku poblíž jedné rušné křižovatky velkého města a čekal, až budou mít chodci volno. Provoz byl celkem hustý, všichni pěší stáli. Najednou, na protější straně, paní kolem padesáti let, nečekaně vešla do vozovky. Následovalo prudké brzdění projíždějícího řidiče. Všechna auta za ním zůstala stát - kupodivu to zvládli všichni bez újmy. Paní si teprve v momentě kvílení brzd uvědomila svůj prohřešek a s omluvnými gesty dokončila přeběhnutí na protější stranu. Pavel byl z jejího jednání vylekán, tak jako i ostatní, kteří se, na rozdíl od něj, zdrželi komentáře. Jen on se potřeboval uvolnit a ozval se na její adresu: "Slepice pitomá, kam tak letíš." To, co následovalo, bylo pro něj velmi překvapující. Dáma se zeširoka usmála a radostně se zeptala: "Je to možné, vy jste z Česka? Už jsem dlouho češtinu neslyšela." Nečekané setkání pokračovalo v oblíbené kavárně paní, která pocházela z Moravy a do USA se před mnoha lety provdala. Společných témat našli nemálo. Bylo o čem povídat. Noví přátelé si na závěr vyměnili kontakty a slíbili si, že si setkání brzy zopakují.

Bývá pěkné, když se v cizině s někým z Česka, společné vlasti, setkáme. Tam si asi více vážíme toho, že pocházíme z jedné rodné hroudy. Ale ono každé setkání, nejen to za hranicemi země, by pro nás mělo být důležité. Vždy nám nabízí nějaký podnět na zamyšlení, či jen nás přiměje k ´obyčejnému´ úsměvu, nejednou může jít třeba o výzvu někomu pomoci. To ale není až tak podstatné. To hlavní je, že se už nemusí nikdy více opakovat. +Noela