Čas, kdy nemocný čeká na slíbenou pomoc, je tak strašně dlouhý

"To jsem ráda, že mi voláš," vítá můj telefonát kamarádka na druhém konci republiky. "Ležím s covidem a je mi fakt mizerně. Ale celkově už je to trochu lepší," uklidňuje mě. "Jen jsem si poprvé zkusila, jaké to je být opravdu NEMOCNÝ a potřebovat pomoci se vším. Když mě teď dva týdny trápily vysoké horečky, klouby moc bolely a nemohla jsem sama ani vstát z postele, zakusila jsem, jak nemocného potěší, když se mu druzí snaží pomoci bez zbytečných keců," upřesňuje. Kamarádčiny děti jsou již na střední a vysoké škole, dva kluci a dvě děvčata. Manžel pracuje v zahraničí. "Co mě překvapilo," ztišila hlas, "byl postoj mých děvčat, kde jsem čekala větší nasazení a méně komentářů. Poznámky typu ´co zas chceš´ mi běžně nevadí, ale teď jsem byla radši, když byl doma jeden ze synů. Pomáhali sice méně odborně, ale bez reptání. Ten čas, kdy nemocný čeká na slíbenou pomoc, je tak strašně dlouhý ... Takové ´mami počkej chvilku´ a chvilka trvala hodinu. Třeba v noci jsem se snažila nikoho nebudit, ale přesto jsem někdy musela prosit o doprovod na toaletu. Mladší syn vstal hned a jeho ´mami, hoď se do klidu, mně to nevadí´, bylo velmi příjemné na poslech. Je velmi těžké přijímat pomoc od druhých, ale bylo prima poznat, kdo mě má rád v praxi," uzavřela kamarádka své vyprávění.

Přeji požehnaný čas a děkuji za každou službu, která je určena těm nejslabším. +Noela

Pár myšlenek z Poselství papeže Františka k 29. Světovému dni nemocných

Milé sestry, milí bratři, slavení 29. Světového dne nemocných, který připadá na památku Panny Marie Lurdské 11. února 2021, je příležitostí, abychom obrátili svou pozornost zvláště na nemocné a na ty, kdo se o ně starají.

Ježíš kritizuje pokrytectví těch, kdo mluví, ale nejednají a vybízí nás, abychom se před druhým člověkem zastavili, naslouchali mu, navázali upřímný a osobní vztah, abychom s ním soucítili, vnímali jeho rozpoložení a jeho utrpení až do té míry, že je vezmeme na sebe a pomůžeme mu.

Nemoc nám dává zakusit vlastní zranitelnost a současně naši potřebu druhého a vyvolává otázky po smyslu života, s nimiž se ve víře obracíme k Bohu. Blízkost u nemocných je vzácný balzám, který přináší nemocnému útěchu a povzbuzení v jeho utrpení. My, křesťané, prožíváme tuto blízkost jako výraz lásky Ježíše Krista.

Všem rád uděluji své požehnání, Papež František